Třetí vlna epidemie: co je nového od prosince?
V prvním prosincovém týdnu, kdy epidemie začala znovu sílit, se zastavil listopadový pokles obav a následoval jejich nárůst, který pokračoval až do konce roku. Na začátku ledna ale už obavy dále nevyrostly. Ačkoli se stupeň obav v populaci již na podzim blížil jarnímu vrcholu, k odpovídajícímu posílení protektivního chování dosud nedošlo. Srovnatelnou míru obav tak provází ve druhé a třetí vlně epidemie nižší opatrnost obyvatel a vyšší intenzita sociálních aktivit než na jaře.
Druhá vlna epidemie: co se dělo do konce listopadu?
Během podzimní vlny se obavy z epidemie pohybovaly na vysoké úrovni blížící se stavu na přelomu března a dubna (polovina dospělých s velkými starostmi). Zároveň však jejich míra kolísala v souladu s aktuálním vývojem epidemie. Nejprve tak starosti stouply v první polovině září, poté stagnovaly a před polovinou října (v době, kdy byla kvůli rostoucímu počtu nakažených vyhlášena nová opatření, zejména uzavření škol a stravovacích zařízení) zaznamenaly strmý nárůst. Od konce října do konce listopadu pak obavy pomalu klesaly.
První vlna epidemie a její dozvuky: jaký byl vývoj do konce srpna?
Pandemie koronaviru výrazně zasáhla jak do života jednotlivců, tak do ekonomiky, společenského a veřejného života. Šíření nákazy představuje riziko pro zdraví vlastní i zdraví blízkých a reakce na epidemii přinesly změny na trhu práce, související dopady na životní standard domácností a značné změny ve fungování veřejného života a institucí. Razantní opatření proti šíření pandemie během jara vedla k omezení každodenních aktivit a proměnila běžný způsob života, ačkoli ten se od května poměrně rychle vracel k původnímu stavu. Epidemie tak postavila jednotlivce před celou řadu změn a rizik i celkovou nejistotu ohledně aktuální situace a jejího dalšího vývoje. Respondentů jsme se proto ve výzkumu Život během pandemie dotazovali, jaké mají ohledně probíhající epidemie koronaviru pocity – do jaké míry jsou klidní, či naopak ustaraní.
Nejvíce se Češi obávali na vrcholu jarní vlny, kdy aktuální vývoj přijímala s klidem přibližně pětina respondentů a ostatní si dělali menší či větší starosti. Velké starosti tehdy projevovalo 50 % respondentů. Míra obav se snižovala do začátku prázdnin, ale již v červenci obavy mezi lidmi opět rostly. Ačkoli tak v létě nezavládl bezstarostný postoj, do zvýšené úrovně prevence před šířením nákazy se to tehdy nepromítlo.
Jak si v roce 2020 vedly skupiny obyvatel?
Věk
Obavy z epidemie koronaviru pociťují častěji lidé ve věku 55 let a vyšším. Velké obavy měla na vrcholu jarní i podzimní vlny více než polovina respondentů v tomto věku. Naopak nejnižší míru obav můžeme sledovat u nejmladších dospělých ve věku 18–34 let, a to jak v dobách zrychlování nákazy, tak během jejího ústupu. V době nejmenších celospolečenských obav na začátku letních prázdnin nepociťovalo žádné výraznější starosti více než 40 % z nich.
Znalost nakaženého
Na začátku výzkumu bylo mezi respondenty jen málo lidí, kteří byli v posledním měsíci v přímém nebo nepřímém kontaktu s nakaženou osobou. Na konci však jejich počty významně narostly. V obdobích, kdy epidemie sílí, si větší starosti dělají o něco častěji lidé, kteří byli v posledních týdnech v přímém či nepřímém kontaktu s nakaženým. V létě, kdy doznívala první vlna, se míra obav mezi skupinami vyrovnala. Vědomí kontaktu s nakaženým se tak do obav promítá více v dobách, kdy vývoj epidemie působí závažněji.
Pohlaví
Více se strach z epidemie podepsal na ženách než na mužích. Ženy se obávaly výrazně více než muži především na přelomu března a dubna: velké starosti deklarovalo kolem 40 % mužů, naproti tomu dokonce 60 % žen. Muži a ženy se poté v míře svých obav přibližovali a ani na vrcholu podzimní vlny se nůžky mezi nimi nerozevřely tak jako na jaře, ženy se však stále obávají o něco více. Větší obavy žen jsou částečně dány vyšším zastoupením starších ročníků mezi ženami.
Velikost obce
Obavy z epidemie doléhají na Čechy bez rozdílu velikosti místa bydliště.
Riziková oblast zaměstnání
Respondentů jsme se dotazovali, zda pracují v některém z rizikových typů povolání: ve zdravotnictví/ošetřovatelství, ve školách/na úřadech, ve službách/pohostinství, jako řidiči/řidičky hromadné dopravy či v povolání, které obnáší kontakt s velkým množstvím lidí. Nejvyšší obavy, zejména v dobách vrcholící nákazy, pociťují respondenti pracující ve zdravotnictví. Vysoká míra obav se objevuje také u řidičů/řidiček hromadné dopravy či taxi, avšak z důvodu malého počtu respondentů z této skupiny jsou výsledky méně přesné.
