Druhá vlna epidemie: co je nového od září?
Nástup druhé vlny epidemie doprovázely dosud dvě vlny nárůstu obav ohledně šíření koronaviru. Nejprve obavy stouply v první polovině září oproti prázdninovému stavu, poté stagnovaly a před polovinou října (v době, kdy byla kvůli rostoucímu počtu nakažených vyhlášena nová opatření) zaznamenaly strmý nárůst. Obavy vzrostly oproti konci prázdnin v podobné míře mezi všemi věkovými skupinami. O něco více posíly mezi ženami než mezi muži (a to ve všech věkových skupinách), naopak k nižšímu nárůstu došlo v Praze než v menších městech a obcích. Silně stouply obavy pracovníků z oblasti služeb a pohostinství.
První vlna epidemie a její dozvuky: jaký byl vývoj do konce srpna?
Pandemie koronaviru výrazně zasáhla jak do života jednotlivců, tak do ekonomiky, společenského a veřejného života. Šíření nákazy představuje riziko pro zdraví vlastní i zdraví blízkých a reakce na epidemii přinesly změny na trhu práce, související dopady na životní standard domácností a značné změny ve fungování veřejného života a institucí. Razantní opatření proti šíření pandemie během jara vedla k omezení každodenních aktivit a proměnila běžný způsob života, ačkoli ten se od května poměrně rychle vracel k původnímu stavu. Epidemie tak postavila jednotlivce před celou řadu změn a rizik i celkovou nejistotu ohledně aktuální situace a jejího dalšího vývoje. Respondentů jsme se proto ve výzkumu Život během pandemie dotazovali, jaké mají ohledně probíhající epidemie koronaviru pocity – do jaké míry jsou klidní, či naopak ustaraní.
Nejvíce se Češi obávali v počátcích epidemie, kdy aktuální vývoj přijímala s klidem přibližně pětina respondentů a ostatní si dělali menší či větší starosti. Velké starosti tehdy projevovalo 50 % respondentů. Míra obav se snižovala do začátku prázdnin, ale poté se výskyt velkých obav začal opět zvyšovat. Tento vývoj nasvědčuje, že v české veřejnosti nezavládl během léta bezstarostný postoj. Velké obavy pociťovala i v nejklidnější době (přelom června a července) pětina respondentů a během prázdnin výskyt velkých obav sílil. Pohled na vývoj v dodržování protektivních opatření však ukazuje, že zvyšující se míru obav nedoprovázel během léta návrat k ochranným opatřením a vyšší ostražitosti, která byla typická pro jarní období.
Jak si do konce srpna vedly skupiny obyvatel?
Věk
Obavy z epidemie koronaviru pociťují častěji lidé ve věku 55 let a vyšším. Velké obavy měla mezi staršími ročníky na přelomu března a dubna více než polovina respondentů, na konci srpna to byla třetina. Naopak nejnižší míru obav můžeme sledovat u nejmladších dospělých ve věku 18–34 let, ačkoli respondenti do 54 let se jim postupně v míře velkých obav přiblížili. Podíl lidí, kteří situaci přijímají s klidem, je dlouhodobě nejvyšší mezi mladými dospělými do 34 let. V době nejmenších celospolečenských obav na konci srpna nepociťovalo žádné výraznější starosti více než 40 % z nich.
Znalost nakaženého
Na začátku výzkumu bylo mezi respondenty jen málo lidí, kteří byli v posledním měsíci v přímém nebo nepřímém kontaktu s nakaženou osobou. Na konci srpna dosáhl jejich počet 140. Větší starosti působil koronavirus lidem, kteří byli v posledních týdnech v přímém či nepřímém kontaktu s nakaženým, avšak pouze v začátcích epidemie do konce dubna. V atmosféře všeobecných obav na vrcholu první vlny epidemie tak strach doléhal více na ty, kteří věděli o svém kontaktu s nakaženou osobou, avšak toto vědomí ztratilo s časem na naléhavosti. V důsledku velmi nízkého počtu respondentů, kteří přišli počátkem jara do kontaktu s nakaženým, je však třeba tento výsledek chápat jako přibližný.
Pohlaví
Více se strach z epidemie podepsal na ženách než na mužích. Na přelomu března a dubna byl rozdíl mezi muži a ženami značný: velké starosti deklarovalo kolem 40 % mužů, naproti tomu dokonce 60 % žen. Muži a ženy se poté v míře svých obav přibližovali, avšak ještě na konci léta velké obavy přiznávala čtvrtina mužů a třetina žen. Větší obavy žen jsou částečně dány vyšším zastoupením starších ročníků mezi ženami.
Velikost obce
Obavy z epidemie doléhají na Čechy bez rozdílu velikosti místa bydliště. Obavy tak neodpovídají tomu, že ve větších městech může hrozit mimo jiné z důvodu většího počtu mezilidských kontaktů vyšší riziko nákazy.
Riziková oblast zaměstnání
Respondentů jsme se dotazovali, zda pracují v některém z rizikových typů povolání: ve zdravotnictví/ošetřovatelství, ve školách/na úřadech, ve službách/pohostinství, jako řidiči/řidičky hromadné dopravy či v povolání, které obnáší kontakt s velkým množstvím lidí. Nejvyšší obavy dlouhodobě pociťují respondenti pracující ve zdravotnictví, avšak postupem času se míra jejich obav vyrovnala s ostatními skupinami. Velké obavy mělo v březnu 60 % a na konci srpna 40 % respondentů ze zdravotnictví. Vysoká míra obav se objevuje také u řidičů/řidiček hromadné dopravy či taxi, avšak z důvodu malého počtu respondentů z této skupiny jsou výsledky méně přesné.
