Jaké má pandemie dopady na duševní zdraví?

Vybrat jiné téma

Epidemie koronaviru má dalekosáhlé důsledky pro pracovní, rodinné a osobní životy a podepisuje se také na duševním zdraví. Největší propad zaznamenalo duševní zdraví na vrcholu jarní vlny epidemie, kdy příznaky alespoň středně těžké deprese či úzkosti pociťovalo 16 až 19 % respondentů výzkumu Život během pandemie. Ve srovnání se situací před vypuknutím epidemie se jednalo o více než dvojnásobný nárůst (ze 6 %). Již na konci dubna však jejich podíl klesl na 10 %, tedy na úroveň mírně vyšší než předkrizovou, na níž od té doby zůstává. Epidemie se podepsala na duševním zdraví především mladých dospělých do 24 let, členech těžce finančně postižených domácností a ženách s nezletilými dětmi.

Podívejte se na interpretace↓ a metodické poznámky↓

pro zvýraznění jednotlivých kategorií, najeďte na název kategorie
  • Příznaky alespoň středně těžké deprese či úzkosti

    Respondenta trápily v posledních dvou týdnech potíže, které je možné klasifikovat jako příznaky alespoň středně těžké deprese či úzkosti. Způsob klasifikace je podrobněji vysvětlen níže v metodických poznámkách. Respondenti byli dotazování na následující potíže:
    1. potíže s usínáním, přerušovaný spánek nebo přílišné spaní
    2. nervozita, úzkost
    3. chybějící chuť k jídlu či přejídání
    4. únava, nedostatek energie
    5. malý zájem a potěšení z toho, co děláme
    6. tendence se snadno rozzlobit, podrážděnost
  • Stav před epidemií

    Příznaky alespoň středně těžké deprese či úzkosti ve dvou týdnech před začátkem epidemie koronaviru v ČR byly zjišťovány retrospektivně v sedmé vlně stejnou metodou jako aktuální příznaky.

Co můžeme v datech pozorovat?

Druhá vlna epidemie: co je nového od září?

Od konce prázdnin do začátku listopadu se podíl dospělých, kteří u sebe vnímají příznaky alespoň středně těžké deprese či úzkosti, mírně zvýšil z 8 % na 11 %. Na úrovni kolem 10 % dospělých s těmito příznaky se duševní zdraví Čechů drží stabilně již od začátku května (s lehkým zlepšením během letních prázdnin) a jedná se o mírně horší stav než před krizí. Příznaky alespoň středně těžké deprese či úzkosti trápí stále výrazně častěji členy těžce ekonomicky postižených domácností, ačkoli jejich předkrizové duševní zdraví se od jiných domácností tak zásadně nelišilo. Od začátku září se duševní zdraví nejvýrazněji zhoršilo u nejmladších dospělých do 24 let a také ve věkové skupině od 45 do 54 let. Obě tyto věkové kategorie byly rovněž nejvíce zasaženy během jarní vlny.


První vlna epidemie a její dozvuky: jaký byl vývoj do konce srpna?

Jarní vlna koronaviru ve velmi krátkém čase zásadně změnila běh každodenního života. Protiepidemická opatření vedla k výraznému omezení nejrůznějších aktivit od využívání veřejných služeb po kontakty s rodinou a přáteli. Stejně tak si vyžádala větší opatrnost při provádění běžných činností, nutnost sledovat rychle se měnící situaci a přizpůsobovat se novým opatřením. Uzavření škol zvýšilo zátěž rodičů v oblasti péče o děti a jejich vzdělávání. Přechod na home office, který se týkal značné části pracovně aktivních, také přinesl nové nároky. Utlumení ekonomiky znamenalo pro některé dospělé ztrátu práce a ještě častěji její omezení. Ekonomické dopady pocítilo množství domácností a s nimi vyvstala nutnost řešit vzniklé finanční obtíže, například zvažovat půjčky či omezovat spotřebu. Ačkoli míra sociální aktivity a volnočasových činností se ještě před letními prázdninami obnovila na úroveň těsně před jarními krizovými opatřeními, ekonomické dopady na domácnosti byly patrné i v závěru léta.

Epidemie koronaviru je vedle zvýšené zátěže v mnoha oblastech života důvodem pro širokou škálu obav: o zdraví vlastní a zdraví blízkých, o udržení práce či o finanční zajištění domácnosti, a v neposlední řadě je spojena se značnou nejistotou ohledně dalšího vývoje. Ve výzkumu Život během pandemie proto dlouhodobě sledujeme také duševní zdraví respondentů, mezi jinými výskyt příznaků deprese a příznaků úzkosti. Nejnižších hodnot dosáhlo duševní zdraví na vrcholu jarní vlny epidemie od konce března do přibližně poloviny dubna. Příznaky alespoň středně těžké deprese či úzkosti v této době uvádělo 16 až 19 % dospělých. Výskyt příznaků se poté postupně snižoval a od závěru května do konce letních prázdnin se symptomy alespoň středně těžké deprese či úzkosti vyskytovaly u přibližně desetiny dospělých.

Aktuální duševní zdraví respondentů výzkumu Život během pandemie sledujeme opakovaně od začátku dubna. Aby bylo možné vyhodnotit, jaké změny přinesla epidemie koronaviru, jednorázově jsme se respondentů zeptali i na potíže, které je trápily dva týdně před vypuknutím epidemie v ČR. Příznaky alespoň středně těžké deprese či úzkosti v době před epidemií podle této informace vykazovalo 6 % českých dospělých. Během prvních týdnů epidemie tak došlo k více než dvojnásobnému nárůstu dospělých se zhoršeným duševním zdravím. Situace se však rychle v průběhu dubna zlepšila.


Jak si do konce srpna vedly skupiny obyvatel?

Pohlaví

Na ženy doléhala aktuální situace závažněji než na muže především během vrcholu jarní vlny. Na přelomu března a dubna u sebe příznaky alespoň středně těžké deprese či úzkosti pozorovalo zhruba dvakrát více žen než mužů (25 % vs 12 %). Rozdíl mezi ženami se směrem k létu zmenšoval, avšak i během léta sledujeme malý, ale stabilní rozdíl o velikosti tří procentních bodů. Před začátkem epidemie se duševní zdraví českých mužů a žen pohybovalo na podobné úrovni, pro duševní zdraví žen měla tedy epidemie výraznější následky než pro muže.

Pohlaví a děti v domácnosti

Rozdíly mezi muži a ženami částečně vysvětluje přítomnost dětí v domácnosti. Zatímco duševní zdraví můžu se neliší podle toho, zda s nimi žijí v domácnosti děti, u žen se přítomnost dětí v domácnosti během epidemie pojí s horším duševním zdravím. Na přelomu března a dubna trpělo příznaky alespoň středně těžké deprese či úzkosti 21 % žen bez nezletilých dětí, naproti tomu mezi ženami s dětmi to bylo 37 %. Před startem epidemie se přitom duševní zdraví žen s dětmi a bez dětí nacházelo na podobné úrovni. Jedním z možných vysvětlení zhoršeného stavu žen s dětmi je, že uzavření základních a mateřských škol přeneslo větší zátěž spojenou s péči o děti především na matky. V souladu s tímto předpokladem přecházely ženy častěji než muži na placené uvolnění z práce z důvodu péče o člena rodiny (tzv. ošetřovné). V polovině dubna uvedlo 20 % pracovně aktivních žen s dětmi do 18 let, že v uplynulém měsíci strávily nějakou dobu na ošetřovném nebo na něm stále jsou. Mezi muži byl podíl nižší, 8 %.

Věk

Příznaky alespoň středně těžké deprese či úzkosti se po celou dobu epidemie vyskytují nejčastěji mezi nejmladšími dospělými do 24 let. Během dubna se objevovaly u 24 až 34 % dospělých z této skupiny a na konci letních prázdnin stále u přibližně 17 %. Ačkoli horší duševní zdraví se u nich oproti ostatním věkovým skupinám projevovalo již před epidemií, nástup epidemie pro ně znamenal největší propad. Věkovou skupinou s druhým nejhorším duševním zdravím byli na začátku jarní vlny dospělí ve středním věku (45–54 let), avšak rozdíly oproti ostatním skupinám se postupně snižovaly. Sledované příznaky deprese či úzkosti nejméně často pociťují nejstarší ročníky nad 55 let (v dubnu u přibližně 10 až 13 %). Propad oproti předkrizovému stavu byl u nich také nejnižší navzdory vyšším zdravotním rizikům vyplývajícím z epidemie.

Ekonomické zasažení domácnosti

Jak na počátku jarní vlny epidemie, tak ke konci léta se příznaky deprese či úzkosti nejčastěji dotýkaly členů domácností, pro které epidemie znamenala větší ekonomický zásah. Na vrcholu první vlny uvádělo příznaky alespoň středně těžké deprese či úzkosti 35 % respondentů z těžce ekonomicky postižených domácností (oproti předkrizovému stavu jim příjem poklesl alespoň o 30 % a nemají úspory déle než na 2 měsíce), u lehce postižených (pokles příjmu minimálně o 10 % a úspory ne déle než na půl roku) se jednalo o 20 % a mezi ostatními 13 %. Postupem času rozdíly oslabovaly, ale i na konci prázdnin se mezi členy těžce postižených domácností objevovaly symptomy dvakrát častěji.

Příjem domácnosti aktuální

Během jara si z hlediska duševního zdraví nejlépe vedli dospělí z nadstandardně příjmových a vysokopříjmových domácností. Příznaky alespoň středně těžké deprese či úzkosti vnímalo na přelomu března a dubna 16 % členů těchto domácností. Naopak nejhorší situace panovala mezi dospělými, jejichž domácnosti žijí pod hranicí příjmové chudoby (29 %). Ačkoli členové domácností v příjmové chudobě vykazovali mírně horší duševní zdraví i před krizí, rozdíly mezi skupinami domácností nebyly příliš výrazné. Dospělým postiženým příjmovou chudbou tak epidemie koronaviru přinesla největší zhoršení duševního zdraví.

Obavy z epidemie

Zhoršené duševní zdraví provází i zvýšené obavy z epidemie. Nejvyšší výskyt příznaků alespoň středně těžké deprese či úzkosti najdeme mezi dospělými, kterým epidemie způsobuje velké starosti, a naopak nejnižší ve skupině klidných. Zhoršené zdraví však není možné jednoduše interpretovat jako důsledek obav či naopak. Vazby mezi duševním zdravím a obavami mohou být také obousměrné, stejně tak mohou být vyšší obavy a zhoršené zdraví důsledkem společné příčiny a nemít spolu přímý vztah.


Metodické poznámky

Stav duševního zdraví je ve výzkumu Život během pandemie zachycován šesti otázkami vybranými z diagnostických dotazníků na depresi (PHQ-8) a úzkost (GAD-7). Oba tyto dotazníky jsou široce užívány v psychologických výzkumech a v minulosti byla ověřena jejich vysoká spolehlivost. Respondenti v otázkách uvádějí, jak často je v posledních dvou týdnech trápily následující potíže: (1) Měl/a jsem potíže s usínáním, přerušovaným spánkem nebo s přílišným spaním. (2) Cítil/a jsem nervozitu, úzkost nebo pocit, že jsem na hraně. (3) Neměl/a jsem chuť k jídlu nebo se naopak přejídal/a. (4) Měl/a jsem pocit únavy nebo málo energie. (5) Měl/a jsem malý zájem nebo potěšení z věcí, které dělám. (6) Snadno jsem se rozzlobil/a a byl/a jsem podrážděný/á. Potíže v posledních dvou týdnech jsou zjišťovány od druhé vlny, potíže ve dvou týdnech před vypuknutím epidemie koronaviru v ČR byly dotázány v sedmé vlně (červen 2020).

Odpovědi vybírají respondenti na 4bodové stupnici (0 = vůbec ne, 1 = několik dní, 2 = více než polovinu dní, 3 = téměř každý den) a jejich výsledné skóre příznaků je počítáno jako součet hodnot odpovědí (tedy se pohybuje v rozsahu 0 až 18). Pokud respondent dosáhne alespoň hodnoty 8, je klasifikován jako vykazující příznaky alespoň středně těžké deprese či úzkosti. Aby byla ověřena spolehlivost této klasifikace založené na šesti vybraných otázkách, v 6. vlně (sběr ve dnech 25.–30. 5. 2020) jsme se respondentů zeptali na plnou baterii otázek ze standardizovaných dotazníků PHQ-8 (8 otázek) a GAD-7 (7 otázek). Pokud respondent v těchto standardních dotaznících dosáhne 10 a více bodů, je klasifikován jako člověk s příznaky středně těžké deprese, respektive středně těžké úzkosti, a doporučuje se konzultace s psychologem nebo psychiatrem. Ten provede dodatečnou diagnostiku a případně stanoví léčbu. Klasifikace alespoň středně těžké deprese nebo úzkosti podle dosažení 8 nebo více bodů na základě šesti otázek dosahuje korelace 0,80 s klasifikací pomocí plné baterie patnácti otázek; správnou pozitivní diagnostiku deprese nebo úzkosti dává v 89 % případů (senzitivita testu) a správnou negativní diagnostiku dává v 97 % případů (specificita testu).

Metodika stanovení příznaků alespoň středně těžké deprese či úzkosti byla přejata ze studie Dopady pandemie koronaviru na duševní zdraví (Vojtěch Bartoš, Jana Cahlíková, Michal Bauer, Julie Chytilová, 2020). Analýza na tomto webu pracuje vždy s plnými vzorky respondentů, nikoli skupinou respondentů, kteří absolvovali všechny dosavadní vlny, a vznikají proto drobné odchylky od výsledků uvedené studie. Protože je šetření prováděno pouze online a mohou se ho tak zúčastnit jen lidé s přístupem k internetu, je třeba považovat výsledky pro starší generaci (55+) za orientační.

Údaje v grafech vychází z různých počtů respondentů. Následující tabulka ukazuje statistickou chybu, která vychází z dané velikosti vzorku a liší se také podle zastoupení odpovědi. Se vzrůstajícím počtem respondentů se zvyšuje přesnost odhadu, tedy snižuje statistická chyba. Relativně vysokou přesností se vyznačují odhady provedené alespoň na 500 respondentech, naopak odhady založené na vzorcích do přibližně 300 respondentů je třeba považovat za orientační. Zároveň se statistická chyba odvíjí od procentuálního zastoupení odpovědí. Při stejné velikosti vzorku je největší u odhadů proporcí, které se pohybují kolem 50 %, naopak klesá jak u nižších (směrem k 0 %), tak u vyšších (směrem k 100 %) proporcí. Při stejné velikosti vzorku má stejnou statistickou odchylku odhad jak určité proporce, tak jejího doplňku do 100 % (např. odhady pro proporce 30 % a 70 % mají stejnou statistickou odchylku).

Statistická chyba vycházející z velikosti vzorku a zastoupení odpovědí (v procentních bodech)

Velikost vzorku (n)
Percentil (kolik respondentů uvádí odpověď) 150 300 500 1000 1200 2400 3100
5 %3,52,51,91,41,20,90,8
10 %4,83,42,61,91,71,21,1
15 %5,74,03,12,22,01,41,3
20 %6,44,53,52,52,31,61,4
30 %7,35,24,02,82,61,81,6
40 %7,85,54,33,02,82,01,7
50 %8,05,74,43,12,82,01,8