První polovina února přinesla další mírný pokles osobních kontaktů, který započal už v lednu, a to na 13 osobních blízkých kontaktů v průměru týdně. Na tuto míru byly osobní kontakty omezeny během vrcholu podzimní vlny. V posledních dvou únorových týdnech se kontakty snížily ještě více. Po zavedení přísnějších vládních restrikcí na počátku března se dosavadní trend pozvolného poklesu o něco zrychlil, ale k zásadnímu propadu kontaktů nedošlo. Zatímco v posledním únorovém týdnu respondenti uváděli v průměru 12 přímých osobních kontaktů týdně a pět aspoň patnáctiminutových bez roušky, v týdnu od 8. března to bylo 10,5 osobních kontaktů a 4,5 delších bez roušky. V posledních dvou březnových týdnech se průměrné počty kontaktů jen lehce zvýšily (11,5 osobních kontaktů v průměru týdně) a stále jsou pod úrovní podzimu.

Počty osobních kontaktů se rozrůstaly již během listopadu. V prvním prosincovém týdnu, kdy byly znovu otevřeny restaurace, obchody i provozovny služeb, uváděli respondenti v průměru 16 blízkých kontaktů týdně. Poklesly až ve vánočním týdnu od 21. prosince (na 13,5) a ještě více v týdnu následujícím, kdy se respondenti v průměru stýkali s devíti lidmi. V té době byla sice častější setkání s rodinou a přáteli, ale výrazně se díky dovoleným omezilo docházení na pracoviště: zatímco na začátku prosince chodilo alespoň částečně na pracoviště téměř 80 % lidí, na konci roku to bylo díky dovoleným 40 %.

Ačkoli celkové kontakty během Vánoc klesly, zvýšená míra návštěv mezi rodinou a přáteli se promítla do vyššího počtu delších kontaktů (alespoň 15 minut) bez roušky. Zatímco na konci listopadu a v první polovině prosince jich lidé měli týdně pět až pět a půl, ve vánočním týdnu sedm. Se skončením dovolených narostly počty osob, s nimiž respondenti mluvili po dobu alespoň pěti minut. Ve druhé polovině ledna jich respondenti uváděli 13 a půl týdně. Delší kontakty (alespoň 15 minut) bez roušky se oproti Vánocům omezily, a to na průměrných pět a půl v týdnu od 18. do 24. ledna.

Průměrný počet osob, s nimiž přijde respondent týdně do významného kontaktu (osobní interakce alespoň po dobu pěti minut), se udržoval na vysokých hodnotách okolo 20 kontaktů celé září, což mohlo mít zásadní vliv na komunitní šíření epidemie. Výraznější pokles intenzity kontaktů nastal až v týdnu od 12. října, v němž byla zavedena přísnější protiepidemická opatření. Na minimu se kontakty ocitly na začátku listopadu. Respondenti tehdy uváděli přibližně 13 kontaktů, tedy téměř o polovinu méně než v běžném stavu – na jaře se však míra kontaktů omezila na třetinu normálu. V dalších listopadových týdnech míra kontaktů postupně rostla až k 16 na přelomu listopadu a prosince.

Ačkoli i na podzim většina lidí své sociální styky velmi omezila, oproti jaru si více respondentů zachovalo velmi vysoký počet kontaktů (30 a více). Mediány kontaktů (tedy počet kontaktů, kterého nedosahuje polovina vzorku a polovina má více) na jaře a na podzim se tak blíží více než průměry. Vyšší míra kontaktů je do jisté míry dána tím, že lidé sice redukovali setkávání s přáteli a rodinou, ale na jarní úroveň nepoklesla řada sociálních aktivit, v nichž může k interakcím docházet, jako je nakupování či jízda plným MHD. Především však došlo ve srovnání s jarem k omezenému přechodu na práci z domova. Podrobnější analýza ukazuje, že při kontrole dalších faktorů je přechod na home office spojen s redukcí zhruba 16 kontaktů týdně. Home office sice ovlivňuje omezenou část populace (přejít na něj může asi 30 % pracovně aktivních, tedy asi 15 % celé populace), ale vede u ní k velké redukci počtu lidí, s nimiž se stýkají.

Vyšší míra kontaktů v podzimní vlně vytvářela zcela jinou situaci pro trasování, než která panovala v době jarní karantény. Průměrný člověk přicházel na konci letních prázdnin do třikrát více osobních kontaktů (trvajících alespoň pět minut) než v březnu. Navíc lze předpokládat, že lidé, kteří byli aspoň nepřímo (přes další osobu) v kontaktu s nakaženým, patří k těm sociálně aktivnějším. To výrazně zvýšilo požadavky na trasování kontaktů nakažených.

Restrikce veřejného života a sociální distancování v březnu až květnu výrazně snížily počet mezilidských kontaktů. U průměrného respondenta poklesly z 23 na sedm týdně, tedy se omezily přibližně na třetinu běžného stavu. V krizových týdnech se takřka polovina lidí zcela distancovala a stýkala se maximálně s třemi lidmi týdně (nejčastěji s rodinou). Nárůst kontaktů od poloviny dubna byl pozvolný a odpovídal tomu, jak klesaly obavy z nákazy a uvolňovala se vládní opatření. K dosažení původní míry kontaktů (přes 20 týdně) tak došlo až koncem června. V průběhu léta intenzita kontaktů stagnovala.

Věk

Mladší lidé do 54 let procházejí během epidemie výraznějšími proměnami sociální aktivity než lidé staršího věku. Jejich běžné počty kontaktů jsou totiž ve srovnání s generací nad 55 let téměř dvojnásobné. V dobách největších omezení osobních styků tak zažívají razantní propady kontaktů a během uvolňování jejich intenzita kontaktů také rychleji narůstá. Během druhé vlny se počty kontaktů snížily méně než na jaře ve všech věkových skupinách. U lidí ve středním věku (35 až 54 let) nastal v době největších podzimních restrikcí nižší pokles kontaktů než u nejmladších dospělých, pravděpodobně v důsledku slabšího nasazení práce z domova.

Obavy ohledně koronaviru

Míra kontaktů či naopak sociálního distancování není jen důsledkem vládních opatření, ale také osobních obav z šíření viru. Po uvolnění restrikcí se na jaře vliv míry obav na sociální chování výrazně zvýšil. Do té doby vycházela sociální izolace především z nařízení a očekávání vlastního okolí. Zejména v létě pak došlo k disproporčnímu nárůstu sociální aktivity u lidí, kteří se koronaviru ani v době první vlny výrazněji nebáli (mladší a aktivnější respondenti). Tito dospělí pak i na podzim své kontakty omezovali méně.

Znalost nakaženého

Na začátku výzkumu bylo mezi respondenty jen málo lidí, kteří byli v posledním měsíci v přímém nebo nepřímém kontaktu s nakaženou osobou, během podzimu ale jejich počet rychle stoupl. Během léta výrazněji vzrostla sociální aktivita lidí, kteří byli v posledních několika týdnech alespoň v nepřímém kontaktu s nakaženým člověkem, a vyšší intenzita kontaktů se u nich udržela i na podzim. Nemusí jít o přímý vztah, ale důsledek toho, že se častěji jedná o mladší lidi s celkově vyšší sociální aktivitou. U této skupiny lidí lze předpokládat vyšší pravděpodobnost, že přicházejí do kontaktu s dalšími asymptomatickými osobami.

Pohlaví

Muži uvádějí i v dobách největšího omezení sociálních aktivit více kontaktů než ženy. To může být dáno tím, že mezi ženami je více osaměle žijících seniorek, pracovně neaktivních, a také s nižší intenzitou některých rizikových aktivit (např. návštěvy restaurací a hospod). Nicméně ženy často vykonávají profese vyznačující se vysokou mírou osobních kontaktů – práce v sociálních službách, školství, zdravotnictví a na úřadech. Mezi lidmi s extrémně vysokou mírou kontaktů (50 a více týdně) jsou zastoupeny ženy i muži podobně.

Velikost místa bydliště

Obyvatelé menších obcí a měst, statisícových měst i Prahy vykazují v předkrizovém období i během většího šíření epidemie podobnou míru významných kontaktů.

Práce na home office

Výkon práce zcela z domova je spojen s razantním poklesem osobních přímých kontaktů po dobu alespoň pěti minut. Během jarní i podzimní vlny měli pracující na úplný home office srovnatelnou intenzitu kontaktů jako ti, kteří svoji práci v té době nevykonávali (tj. byli na dovolené, ošetřovném, nemocenské atd.), a přes léto dokonce nižší. Během jara a podzimu se počty kontaktů lidí pracujících částečně na home office a částečně ze svého pracoviště nacházely mezi čistým home office a plnou docházkou na pracoviště. V létě se však částečný home office přiblížil z hlediska kontaktů spíše plné docházce do práce, ačkoli míra kontaktů při částečném home office poměrně silně v čase kolísá.