život během pandemie

S kolika lidmi byli respondenti v bližším kontaktu?

Vybrat jiné téma

Na začátku epidemie (konec března) se snížil průměrný počet osob, se kterými byl respondent v rámci jednoho týdne v kontaktu, z více než dvaceti na sedm. Od konce dubna dochází ke kontinuálnímu nárůstu kontaktů a během letních prázdnin už byla situace stejná jako před epidemií. Nárůst kontaktů zvyšuje pravděpodobnost komunitního šíření, v létě byla ale rizikovost zřejmě omezena i tím, že často probíhaly venku. V podzimní druhé vlně epidemie intenzita kontaktů zatím poklesla jen lehce, v druhém říjnovém týdnu (do 11. října) dosahovala stále hodnoty dvaceti blízkých kontaktů týdně. Je to dáno mimo jiné tím, že málo klesá míra aktivit, které jsou s významnými kontakty úzce svázány – například využívání home office.

Podívejte se na interpretace↓ a metodické poznámky↓

pro zvýraznění jednotlivých kategorií, najeďte na název kategorie
  • Průměrný počet osob v podstatném kontaktu

    Průměrný odhadovaný počet lidí, se kterými byli respondenti v daném týdnu v přímém osobním kontaktu trvajícím alespoň pět minut.

Co můžeme v datech pozorovat?

Druhá vlna epidemie: co je nového od září?

Průměrný počet osob, s nimiž přijde respondent týdně do významného kontaktu (interakce alespoň po dobu pěti minut), během září a v prvních dvou říjnových týdnech ve srovnání s koncem srpna jen lehce poklesl z přibližně 23 na 20. Napříč velikostními skupinami obcí poklesly kontakty v podobné míře. Omezili je více nejmladší dospělí do 34 let než starší ročníky a více také ti, kteří byli v kontaktu s nakaženou osobou. S více osobami se nyní stýkají lidé ve středním věku oproti starším i mladším ročníkům. Výrazně nižší počet blízkých kontaktů je spojený s plnou prací na home office ve srovnání s jak částečnou, tak plnou přítomností na pracovišti. Lidé na plný home office mají v posledních týdnech podobný počet kontaktů jako ti, kteří v té době nepracovali.

Pouze lehký pokles v počtu bližších kontaktů souvisí s podobným profilem aktivit respondentů v posledních dvou měsících. Ačkoli se do konce druhého říjnového týdne (11. října) snížila zejména návštěvnost restaurací a hospod a setkávání se s rodinou a přáteli v prostředí domova, k zásadnímu omezení sociálních aktivit dosud nedošlo a řada z nich byla v první půlce října vykonávána podobně často jako na přelomu května a června (stejně tak 20 blízkých kontaktů týdně v druhém říjnovém týdnu odpovídá počátku června). Také práce z domova, která obnáší zásadní pokles sociálních styků, se doposud oproti létu výrazněji nerozšířila.

Stejné počty kontaktů během letních měsíců a začátkem podzimu nemusí mít stejnou roli pro komunitní přenos. Riziko šíření mohlo být přes léto nižší vzhledem k lepší imunitní situaci a faktu, že značná část kontaktů probíhala venku.


První vlna epidemie a její dozvuky: jaký byl vývoj do konce srpna?

Restrikce veřejného života a sociální distancování v březnu až květnu výrazně snížilo počet mezilidských kontaktů. U průměrného respondenta poklesly z 23 na sedm týdně. V krizových týdnech se takřka polovina lidí zcela distancovala a stýkala se maximálně s třemi lidmi týdně (nejčastěji s rodinou). Nárůst kontaktů od poloviny dubna byl pozvolný a odpovídal tomu, jak klesaly obavy z nákazy a uvolňovala se vládní opatření. K dosažení původní míry kontaktů (přes 20 týdně) tak došlo až koncem června. V průběhu léta intenzita kontaktů stagnovala.

Vysoká míra kontaktů vytváří zcela jinou situaci pro trasování, než která panovala v době jarní karantény. Průměrný člověk přicházel na konci letních prázdnin do třikrát více osobních kontaktů (trvajících alespoň pět minut) než v březnu. Navíc lze předpokládat, že lidé, kteří byli aspoň nepřímo (přes další osobu) v kontaktu s nakaženým, patří k těm sociálně aktivnějším. To výrazně zvyšuje požadavky na trasování kontaktů nakažených pro omezení šíření epidemie.


Jak si do konce srpna vedly skupiny obyvatel?

Věk

Mladší lidé do 54 let prošli od března do konce srpna výraznější proměnou sociální aktivity než lidé staršího věku. V březnu klesly kontakty mladší věkové kategorie z průměru okolo 27 na osm kontaktů týdně, následoval ale dřívější nárůst. U lidí ve věku 55 a více let je propad a pak následovný nárůst počtu kontaktů méně dramatický, protože mají nižší výchozí míru sociální aktivity (průměrně 14 kontaktů týdně). Důležité je, že v této rizikovější části populace v době první vlny epidemie narostl počet lidí, kteří se výrazně izolují (mají do třech kontaktů týdně), na 70 %. V závěru srpna se ve starší generaci takto distancovalo jen okolo 20 % respondentů.

Obavy ohledně koronaviru

Míra kontaktů či naopak sociálního distancování není jen důsledkem vládních opatření, ale také osobních obav z šíření viru. V analýze porovnáváme, jak se mění chování lidí podle jejich aktuálních obav týkajících se koronaviru. Po uvolnění restrikcí se na jaře vliv míry obav na sociální chování výrazně zvýšil. Do té doby vycházela sociální izolace především z nařízení a očekávání vlastního okolí. Zejména v létě pak došlo k disproporčnímu nárůstu sociální aktivity u lidí, kteří se koronaviru ani v době první vlny výrazněji nebáli (mladší a aktivnější respondenti). Je otázkou, zda a jak rychle míra obav a s ní související omezení společenského života reaguje na vývoj epidemiologické situace, a nakolik tedy mohou obavy lidí včas regulovat šíření epidemie.

Znalost nakaženého

Na začátku výzkumu bylo mezi respondenty jen málo lidí, kteří byli v posledním měsíci v přímém nebo nepřímém kontaktu s nakaženou osobou. Na konci srpna dosáhl jejich počet 140. Během léta výrazněji vzrostla sociální aktivita lidí, kteří byli v posledních několika týdnech alespoň v nepřímém kontaktu s nakaženým člověkem. Nemusí jít o přímý vztah, ale důsledek toho, že se častěji jedná o mladší lidi s celkově vyšší sociální aktivitou. U této skupiny lidí lze předpokládat vyšší pravděpodobnost, že přicházejí do kontaktu s dalšími asymptomatickými osobami.

Pohlaví

Muži v průměru reportují o pět podstatných osobních kontaktů více než ženy. To může být dáno tím, že mezi ženami je více osaměle žijících seniorek, pracovně neaktivních, a také nižší intenzitou některých rizikových aktivit (např. návštěvy restaurací a hospod). Nicméně ženy často vykonávají profese vyznačující se vysokou mírou osobních kontaktů – práce v sociálních službách, školství, zdravotnictví a na úřadech. Mezi lidmi s extrémně vysokou mírou kontaktů (50 a více týdně) jsou zastoupeny ženy i muži podobně.

Velikost místa bydliště

Obyvatelé menších obcí a měst, statisícových měst i Prahy vykazují podobnou míru kontaktů v předkrizovém období a stejně tak po odeznění jarní vlny epidemie. Během jarní vlny byli mírně aktivnější obyvatelé obcí do 20 tisíc obyvatel, zejména ve srovnání s Prahou, a v období letních prázdnin naopak Pražené, ale tyto rozdíly jsou poměrně malé.

Práce na home office

Výkon práce zcela z domova je spojen s razantním poklesem bližních kontaktů. Na jaře měli pracující na úplný home office srovnatelnou intenzitu kontaktů jako ti, kteří svoji práci v té době nevykonávali (tj. byli na dovolené, ošetřovném, nemocenské atd.), přes léto dokonce nižší. Během jara se počty kontaktů lidí pracujících částečně na home office a částečně ze svého pracoviště nacházely mezi čistým home office a plnou docházkou na pracoviště. V létě se však částečný home office přiblížil z hlediska kontaktů spíše plné docházce do práce, ačkoli míra kontaktů při částečném home office poměrně silně v čase kolísá.


Metodické poznámky

Počet kontaktů je zjišťován zpětně za období dvou týdnů před dotazováním (každý týden zvlášť). Předchází mu průzkum aktivit, které respondent provozoval. Do průměrného odhadu jsou zahrnuty hodnoty 0–100, odhady vyšší než 100 jsou zaokrouhlovány na 100, aby průměr nebyl vychýlen extrémními odhady (byť i ty mohou být i lidí pracujících např. ve školství realistické).

U respondentů ve věku 55 a více let jsou výsledky orientační, protože dotazování zasahuje jen ty s přístupem k internetu.

Údaje v grafech vychází z různých počtů respondentů. Následující tabulka ukazuje statistickou chybu, která vychází z dané velikosti vzorku a liší se také podle zastoupení odpovědi. Se vzrůstajícím počtem respondentů se zvyšuje přesnost odhadu, tedy snižuje statistická chyba. Relativně vysokou přesností se vyznačují odhady provedené alespoň na 500 respondentech, naopak odhady založené na vzorcích do přibližně 300 respondentů je třeba považovat za orientační. Zároveň se statistická chyba odvíjí od procentuálního zastoupení odpovědí. Při stejné velikosti vzorku je největší u odhadů proporcí, které se pohybují kolem 50 %, naopak klesá jak u nižších (směrem k 0 %), tak u vyšších (směrem k 100 %) proporcí. Při stejné velikosti vzorku má stejnou statistickou odchylku odhad jak určité proporce, tak jejího doplňku do 100 % (např. odhady pro proporce 30 % a 70 % mají stejnou statistickou odchylku).

Statistická chyba vycházející z velikosti vzorku a zastoupení odpovědí (v procentních bodech)

Velikost vzorku (n)
Percentil (kolik respondentů uvádí odpověď) 150 300 500 1000 1200 2400 3100
5 %3,52,51,91,41,20,90,8
10 %4,83,42,61,91,71,21,1
15 %5,74,03,12,22,01,41,3
20 %6,44,53,52,52,31,61,4
30 %7,35,24,02,82,61,81,6
40 %7,85,54,33,02,82,01,7
50 %8,05,74,43,12,82,01,8