Během února přetrvávala poměrně nízká míra využívání home office, která se stabilně (s výjimkou vánočních svátků) držela už od konce listopadu. Z domova v jednotlivých týdnech pracovalo kolem 13 až 15 % zaměstnanců a OSVČ a dalších 8 % částečně. Změna přišla až v březnu, kdy v týdnu od 8. března z domova plně pracovalo 18 % lidí (a dalších 9 % částečně), tedy dokonce o něco více než na podzim. Od poloviny dubna se ale využívání práce z domova omezuje a od června 2021 práci z domova plně využívá 6 až 8 % dospělých jedinců.Březnem počínaje také znatelně poklesly výpadky práce (ošetřovné, dovolené, nemocenské atp.). Léto, a s ním spojené dovolené, snižuje celkové procento alespoň částečně docházejících osob na pracoviště na 70 % oproti 84 % pracujících během června. V porovnání se stejným obdobím vloni v létě je ale na pracovištích o 7 % lidí méně, což je dáno tím, že více lidí jezdí na dovolené (loni bylo cestování výrazně omezeno).

Během podzimu se z domova nepracovalo v takové míře jako na jaře a na přelomu listopadu a prosince se pak podíl lidí plně na home office dále snížil (z 16 % pracovně aktivních během první půlky listopadu na 13 %). Míra docházky na pracoviště se sice v závěru roku zásadně omezila, ale to především díky vánočním dovoleným. Ani lednový návrat na pracoviště v době vysoké intenzity nákazy nepřinesl posílení práce z domova. Od 11. do 24. ledna pracovalo během týdne plně z domova 13 až 14 % pracovně aktivních a dalších 8 % částečně. Míra využívání home office se tak v lednu vrátila na předvánoční poměrně nízkou úroveň. Léto, a s ním spojené dovolené, snižuje celkové procento alespoň částečně docházejících osob na pracoviště na 75 % oproti 84 % pracujících během června.

Od konce prázdnin do druhého říjnového týdne se míra práce z domova zvýšila jen minimálně a k tomuto růstu přispělo zejména odvětví IT a financí. K viditelnějšímu nárůstu došlo v týdnu od 12. října, v němž se projevilo zavedení distanční výuky zvyšující míru home office v odvětví školství a kultury. I v uvedených odvětvích se však z domova pracovalo v menším rozsahu než na jaře. V následujících týdnech však již využívání home office až do konce listopadu stagnovalo (větší přechod na práci z domova nenastal ani po 28. říjnu, kdy bylo zaměstnavatelům nařízeno nasazovat home office v možných případech).

Pouze omezený návrat k home office během podzimu se zdá jako důležitý faktor pro šíření epidemie. Zatímco lidé docházející plně na pracoviště měli na sklonku října v průměru 25 blízkých kontaktů týdně, plná práce z domova byla spojena jen s 8 kontakty týdně (téměř tak málo jako u nepracujících). Pokud respondent přešel mezi druhým zářijovým týdnem (7. až 13. září) a koncem října (19. až 15. října) z plné docházky na pracoviště na plnou práci z domova, v průměru se mu týdenní počet podstatných kontaktů snížil o 25. U lidí, kteří docházeli na pracoviště v obou týdnech, poklesly průměrné kontakty o šest – čistý efekt přechodu na home office tedy znamená redukci téměř 20 kontaktů týdně. Lidé na home office totiž nejen omezí své kontakty s kolegy, ale klesá u nich intenzita i celé řady další aktivit: méně často chodí do obchodů, jezdí MHD, docházejí k lékaři i méně často se navštěvují s rodinou a přáteli.

Jarní vrchol epidemie postavil řadu pracovně aktivních Čechů mimo výkon práce – ať už z důvodu (nucené) dovolené, ošetřovných, nemocenských, omezení práce zaměstnavatelem či dalších. Přibližně pětina pracujících (tj. zaměstnanců a OSVČ) od poloviny března do poloviny května uváděla, že v předchozím týdnu nevykonávala svoji práci. Zároveň řada lidí přešla na práci z domova. Plně či částečně využívalo home office až 30 % těch, kteří nebyli aktuálně mimo svoji práci. Výsledkem bylo, že od března do poloviny května se na pracovišti plně vyskytovala méně než polovina pracovně aktivních Čechů.

Od poloviny května klesal jak podíl výpadků v práci, tak využívání home office. Před začátkem letních prázdnin bylo mimo svoji práci méně než 10 % dospělých a z těch, kteří svoji práci vykonávali, bylo na plném home office stejně tak. Letní prázdniny přinesly zvýšený podíl osob mimo práci a mezi pracujícími stabilní využívání home office. Na přelomu srpna a září plně na home office pracovalo zhruba necelých 10 % pracovně aktivních Čechů.

Obor práce

Práce z domova je během epidemie dlouhodobě nejvíce rozšířena v odvětví IT a financí, ač podzimní vlna přinesla nižší přesun práce do domovů než jarní. Ačkoli pracující z těchto oborů zároveň uvádí jedny z nejnižších výpadků práce z důvodu dovolených a dalších, na pracovišti se díky rozsáhlým home office vyskytují nejméně často. Během jarních měsíců byl plný home office nasazen u 60 až 70 % lidí v oblasti IT a financí, kteří v té době vykonávali svoji práci. Podobně vysoký podíl home office pozorujeme během jara v sektoru školství a kultury, ale zde došlo se začátkem května k prudkému návratu k osobní přítomnosti na pracovišti v souvislosti s rozvolňováním ochranných opatření ve školství. Zatímco v sektoru IT a financí pracovala i během léta na home office více než čtvrtina pracovně aktivních, ve školství a kultuře již méně než desetina. Nejnižší míru využívání home office uvádějí pracující z odvětví, v nichž je možnost výkonu práce z domova omezená – státní správy (zejména v části sociálních služeb a zdravotnictví) a průmyslu, výroby a zemědělství.

Velikost místa bydliště

Plná osobní přítomnost na pracovišti dosahuje stabilně nejnižší míry v Praze i přes to, že v hlavním městě zároveň docházelo k nejmenším výpadkům práce. Ve městech nad 100 tisíc obyvatel bylo využívání plného home office méně časté než v Praze, ale vyšší než v menších městech a obcích. Na silnějším přechodu k home office v Praze během obou vln se výrazně podílí složení zaměstnanců s nižším zastoupením odvětví s omezenými možnostmi práce z domova.

Věk

Práci zcela na home office využívali na jaře mírně častěji mladší dospělí do 34 let než starší věkové skupiny. Na podzim pak byla míra práce z domova podobná mezi nejmladšími dospělými a nejstarší kategorií pracovníků nad 55 let. U mladších ročníků se zároveň nejméně objevovaly výpadky práce, ty se nejčastěji dotýkaly dospělých od 55 let. Výsledkem je, že plnou přítomnost na pracovišti uvádí nejčastěji střední věková kategorie dospělých od 35 do 54 let a po nich mladší dospělí do 34 let.

Znalost nakaženého

Pro šíření nákazy má potenciální význam skutečnost, do jaké míry dochází plně či částečně na pracoviště osoby, které přišly do přímého či nepřímého styku s nakaženým. Příznivou zprávou v tomto ohledu je, že tito lidé byli osobně v práci v podobné míře jako ostatní, počátkem jara a během letních prázdnin dokonce o něco méně. Působí zde mimo jiné skutečnost, že přímá či nepřímá znalost nakaženého je častější mezi mladšími ročníky, které měly větší možnost využívat práci z domova.

Vzdělání

Rozsah práce z domova se liší v závislosti na vzdělání i v běžném stavu a během obou vln epidemie se tyto rozdíly dále vystupňovaly. Ačkoli vysokoškoláci čelili v menší míře výpadkům práce, díky home office jich na pracovišti bylo plně osobně přítomných výrazně méně než mezi ostatními. Během března a dubna využívalo plné práce z domova více než 40 % pracovně aktivních vysokoškoláků, zatímco mezi středoškoláky s maturitou to bylo přibližně 20 % a u lidí se základní školou či střední bez maturity pod 10 %. Kromě omezenějších možností home office má epidemie tvrdší finanční dopad na nižší vzdělanostní skupiny, epidemie je tak v tomto smyslu zasahuje dvojnásobně.