Osobní přítomnost v práci výrazně (v průměru až dvakrát) rozšiřuje okruh osob, s nimiž lidé přicházejí do bližšího kontaktu. Plný home office byl na jaře zavedený až u 23 % pracovně aktivních respondentů a 30 % na něm bylo od jara alespoň dva týdny. Během druhé vlny se potenciál home office podařilo naplnit jen částečně. Plnou práci z domova využívalo nejvíce 16 % pracujících, a to na začátku listopadu, a poté využívání home office mírně oslabilo. V jarních měsících navíc byla řada lidí na ošetřovném či jiné pracovní nepřítomnosti – na pracoviště tak chodilo jen 50 až 60 % pracovně aktivních, avšak v polovině prosince to bylo téměř 80 %. Před koncem roku pak díky dovoleným necelých 40 %.
Podívejte se na interpretace↓ a metodické poznámky↓
Třetí vlna epidemie: co je nového od prosince?
Během podzimu se z domova nepracovalo v takové míře jako na jaře a na přelomu listopadu a prosince se pak podíl lidí plně na home office dále snížil (z 16 % pracovně aktivních během první půlky listopadu na 13 %). Míra docházky na pracoviště se sice v závěru roku zásadně omezila, ale to především díky vánočním dovoleným, a v lednu tak lze opět očekávat silný návrat na pracoviště.
Druhá vlna epidemie: co se dělo do konce listopadu?
Od konce prázdnin do druhého říjnového týdne se míra práce z domova zvýšila jen minimálně a k tomuto růstu přispělo zejména odvětví IT a financí. K viditelnějšímu nárůstu došlo v týdnu od 12. října, v němž se projevilo zavedení distanční výuky zvyšující míru home office v odvětví školství a kultury. I v uvedených odvětvích se však z domova pracovalo v menším rozsahu než na jaře. V následujících týdnech však již využívání home office až do konce listopadu stagnovalo (větší přechod na práci z domova nenastal ani po 28. říjnu, kdy bylo zaměstnavatelům nařízeno nasazovat home office v možných případech).
Pouze omezený návrat k home office během podzimu se zdá jako důležitý faktor pro šíření epidemie. Zatímco lidé docházející plně na pracoviště měli na sklonku října v průměru 25 blízkých kontaktů týdně, plná práce z domova byla spojena jen s 8 kontakty týdně (téměř tak málo jako u nepracujících). Pokud respondent přešel mezi druhým zářijovým týdnem (7. až 13. září) a koncem října (19. až 15. října) z plné docházky na pracoviště na plnou práci z domova, v průměru se mu týdenní počet podstatných kontaktů snížil o 25. U lidí, kteří docházeli na pracoviště v obou týdnech, poklesly průměrné kontakty o šest – čistý efekt přechodu na home office tedy znamená redukci téměř 20 kontaktů týdně. Lidé na home office totiž nejen omezí své kontakty s kolegy, ale klesá u nich intenzita i celé řady další aktivit: méně často chodí do obchodů, jezdí MHD, docházejí k lékaři i méně často se navštěvují s rodinou a přáteli.
První vlna epidemie a její dozvuky: jaký byl vývoj do konce srpna?
Jarní vrchol epidemie postavil řadu pracovně aktivních Čechů mimo výkon práce – ať už z důvodu (nucené) dovolené, ošetřovných, nemocenských, omezení práce zaměstnavatelem či dalších. Přibližně pětina pracujících (tj. zaměstnanců a OSVČ) od poloviny března do poloviny května uváděla, že v předchozím týdnu nevykonávala svoji práci. Zároveň řada lidí přešla na práci z domova. Plně či částečně využívalo home office až 30 % těch, kteří nebyli aktuálně mimo svoji práci. Výsledkem bylo, že od března do poloviny května se na pracovišti plně vyskytovala méně než polovina pracovně aktivních Čechů.
Od poloviny května klesal jak podíl výpadků v práci, tak využívání home office. Před začátkem letních prázdnin bylo mimo svoji práci méně než 10 % dospělých a z těch, kteří svoji práci vykonávali, bylo na plném home office stejně tak. Letní prázdniny přinesly zvýšený podíl osob mimo práci a mezi pracujícími stabilní využívání home office. Na přelomu srpna a září plně na home office pracovalo zhruba necelých 10 % pracovně aktivních Čechů.
Jak si v roce 2020 vedly skupiny obyvatel?
Práce z domova je během epidemie dlouhodobě nejvíce rozšířena v odvětví IT a financí, ač podzimní vlna přinesla nižší přesun práce do domovů než jarní. Ačkoli pracující z těchto oborů zároveň uvádí jedny z nejnižších výpadků práce z důvodu dovolených a dalších, na pracovišti se díky rozsáhlým home office vyskytují nejméně často. Během jarních měsíců byl plný home office nasazen u 60 až 70 % lidí v oblasti IT a financí, kteří v té době vykonávali svoji práci. Podobně vysoký podíl home office pozorujeme během jara v sektoru školství a kultury, ale zde došlo se začátkem května k prudkému návratu k osobní přítomnosti na pracovišti v souvislosti s rozvolňováním ochranných opatření ve školství. Zatímco v sektoru IT a financí pracovala i během léta na home office více než čtvrtina pracovně aktivních, ve školství a kultuře již méně než desetina. Nejnižší míru využívání home office uvádějí pracující z odvětví, v nichž je možnost výkonu práce z domova omezená – státní správy (zejména v části sociálních služeb a zdravotnictví) a průmyslu, výroby a zemědělství.
Plná osobní přítomnost na pracovišti dosahuje stabilně nejnižší míry v Praze i přes to, že v hlavním městě zároveň docházelo k nejmenším výpadkům práce. Ve městech nad 100 tisíc obyvatel bylo využívání plného home office méně časté než v Praze, ale vyšší než v menších městech a obcích. Na silnějším přechodu k home office v Praze během obou vln se výrazně podílí složení zaměstnanců s nižším zastoupením odvětví s omezenými možnostmi práce z domova.
Práci zcela na home office využívali na jaře mírně častěji mladší dospělí do 34 let než starší věkové skupiny. Na podzim pak byla míra práce z domova podobná mezi nejmladšími dospělými a nejstarší kategorií pracovníků nad 55 let. U mladších ročníků se zároveň nejméně objevovaly výpadky práce, ty se nejčastěji dotýkaly dospělých od 55 let. Výsledkem je, že plnou přítomnost na pracovišti uvádí nejčastěji střední věková kategorie dospělých od 35 do 54 let a po nich mladší dospělí do 34 let.
Pro šíření nákazy má potenciální význam skutečnost, do jaké míry dochází plně či částečně na pracoviště osoby, které přišly do přímého či nepřímého styku s nakaženým. Příznivou zprávou v tomto ohledu je, že tito lidé byli osobně v práci v podobné míře jako ostatní, počátkem jara a během letních prázdnin dokonce o něco méně. Působí zde mimo jiné skutečnost, že přímá či nepřímá znalost nakaženého je častější mezi mladšími ročníky, které měly větší možnost využívat práci z domova.
Rozsah práce z domova se liší v závislosti na vzdělání i v běžném stavu a během obou vln epidemie se tyto rozdíly dále vystupňovaly. Ačkoli vysokoškoláci čelili v menší míře výpadkům práce, díky home office jich na pracovišti bylo plně osobně přítomných výrazně méně než mezi ostatními. Během března a dubna využívalo plné práce z domova více než 40 % pracovně aktivních vysokoškoláků, zatímco mezi středoškoláky s maturitou to bylo přibližně 20 % a u lidí se základní školou či střední bez maturity pod 10 %. Kromě omezenějších možností home office má epidemie tvrdší finanční dopad na nižší vzdělanostní skupiny, epidemie je tak v tomto smyslu zasahuje dvojnásobně.
Respondenti, kteří se označili jako zaměstnanci či OSVČ, byli dotázáni, zda v minulém a předminulém týdnu byli osobně přítomni v práci, pracovali na home office či se u nich tyto možnosti kombinovaly půl napůl. Nakonec mohli uvést, že v daném týdnu nepracovali. Text výše popisuje situaci jak z hlediska přítomnosti na pracovišti, pro niž jsou vedle míry home office relevantní také výpadky práce (nevykonávání práce z důvodu dovolené atd.), tak z hlediska možnosti pracovat z domova, o níž vypovídá poměr osob na home office vůči pracujícím na pracovišti (tedy s vyřazením výpadků práce).
Údaje v grafech vychází z různých počtů respondentů. Následující tabulka ukazuje statistickou chybu, která vychází z dané velikosti vzorku a liší se také podle zastoupení odpovědi. Se vzrůstajícím počtem respondentů se zvyšuje přesnost odhadu, tedy snižuje statistická chyba. Relativně vysokou přesností se vyznačují odhady provedené alespoň na 500 respondentech, naopak odhady založené na vzorcích do přibližně 300 respondentů je třeba považovat za orientační. Zároveň se statistická chyba odvíjí od procentuálního zastoupení odpovědí. Při stejné velikosti vzorku je největší u odhadů proporcí, které se pohybují kolem 50 %, naopak klesá jak u nižších (směrem k 0 %), tak u vyšších (směrem k 100 %) proporcí. Při stejné velikosti vzorku má stejnou statistickou odchylku odhad jak určité proporce, tak jejího doplňku do 100 % (např. odhady pro proporce 30 % a 70 % mají stejnou statistickou odchylku).
| Velikost vzorku (n) | ||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Percentil (kolik respondentů uvádí odpověď) | 150 | 300 | 500 | 1000 | 1200 | 2400 | 3100 | |
| 5 % | 3,5 | 2,5 | 1,9 | 1,4 | 1,2 | 0,9 | 0,8 | |
| 10 % | 4,8 | 3,4 | 2,6 | 1,9 | 1,7 | 1,2 | 1,1 | |
| 15 % | 5,7 | 4,0 | 3,1 | 2,2 | 2,0 | 1,4 | 1,3 | |
| 20 % | 6,4 | 4,5 | 3,5 | 2,5 | 2,3 | 1,6 | 1,4 | |
| 30 % | 7,3 | 5,2 | 4,0 | 2,8 | 2,6 | 1,8 | 1,6 | |
| 40 % | 7,8 | 5,5 | 4,3 | 3,0 | 2,8 | 2,0 | 1,7 | |
| 50 % | 8,0 | 5,7 | 4,4 | 3,1 | 2,8 | 2,0 | 1,8 | |
DATA Z GRAFŮ KE STAŽENÍ (proporce odpovědí a počty respondentů, celkově a ve skupinách)
